Slum nebo ghetto turismus je kontroverzní téma bez ohledu na to, v jaké zemi se rozhodnete návštěvu nejchudších čtvrtí velkoměst absolvovat.
Díky Aktualitám má každý člověk přístup k ověřeným informacím zdarma. Podpořte nás nyní i vy.
Obavy z bezpečnosti a zachování soukromí domácích jsou opodstatněné. Geta, jejichž obyvatelé žijí v improvizovaných, často nelegálních příbytcích, mají pověst spojenou s drogami, násilím a žalostnými životními podmínkami. Proč přesto slumy lákají čím dál více turistů?
Největší slum na světě je v pákistánském Karáči, kde na ploše 60 km² žije 2 400 000 lidí. Hned za ním následuje nairobská Kibera v Keni s 1.5 milionem lidí a Dharavi s milionem obyvatel na 2.1 km², což jej činí jedním z nejlidnatějších slumů na světě.
Až na výjimky, kdy do slumu nechtěně zabloudíte, vybrat se tam na vlastní pěst není vždy rozumné. Geta jsou místa s vlastními pravidly, která jako návštěvník s největší pravděpodobností neznáte. Některé části ghetta jsou naprosto bezpečné a místní se maximálně pozastaví nad tím, jak jste se tam dostali. Ale najdou se i ulice, kde je striktně vyhrazeno, kdo jimi může procházet. Například v kolumbijském Medellinu o těchto tvz. neviditelných hranicích vědí všichni obyvatelé slumu a striktně je dodržují. Jinak hrozí přestřelka.
Nejlepším řešením pro vás i pro komunitu je navštívit ghetto s průvodcem, který se ve čtvrti vyzná, ideálně v ní i bývá. Nebo budete mít štěstí jako já v Medellíně, když jsem natrefila na kadeřníka, který mě vzal do populární Comuny 13.
Slum není zoo
Pokud se rozhodnete pro agenturu, ujistěte se, že je registrována a zjistěte, jak zachází se získanou částkou od turistů. Otevřeně se před prohlídkou slumu zeptejte, zda průvodce ovládá angličtinu (nebo jazyk, v jakém chcete návštěvu absolvovat), do jakých částí vás zavede a zda budete mít možnost být v kontaktu s místními. Zde je důležité zbystřit pozornost, jak agentura přehlídku slumu prezentuje. Pokud vám nabídne nahlédnout přímo do obydlí náhodných lidí a dokonce si je vyfotit, zkuste jinou agenturu.
Slumy jsou sice v porovnání s rozvinutými částmi města zanedbané, což však neznamená, že si z nich můžeme udělat „zoo“, kde si během dvouhodinové prohlídky vyfotíme bez dotazu lidí, kteří si zaslouží respekt a soukromí.
Prohlédnout si ghetto bez místního průvodce možné je, nesou však svá rizika. O tom, jaké je to procházet se favelou (název pro slum v Brazílii) Rocinhou na vlastní pěst, poutavě vypráví ve své knize Úžasná Brazílie Zdenko Somorovský. V kapitole věnované největší favele Brazílie potvrzuje to, že ghetta nejsou běžná atrakce.
Kdy se vydat do slumu?
Předtím, než se rozhodnete pro návštěvu slumu, je dobré zvážit tyto otázky:
záměr, se kterým tam jedete: zájem něco se naučit vs. touha po senzaci
očekávání: jste dostatečně otevření tomu, co vás tam čeká? Slumy nejsou přitažlivá místa.
Obraz, jaký o nich máte ze sociálních sítí, je v realitě často dramatičtější. To vyžaduje schopnost nesoudit podmínky ghetta necitlivými poznámkami na adresu domácích.
ochota zbavit se „spasitelského syndromu“: mnozí při pohledu na podmínky slumů nezůstaneme lhostejní. Silná potřeba věci změnit, napravit, zastavit je však jindy v kontrastu s tím, na co je komunita slumů v daném okamžiku připravena a co aktuálně potřebuje.
počítáte s tím, že můžete odejít ze slumu bez fotky či videa? Některé agentury, například Smokey Tours ve filipínské Manile, mají přísný zákaz focení na jejich přehlídkách po slumech. Respektování jejich prosby tak zaručí maximální ochranu soukromí obyvatel a zbaví slum turismus od stigmatu neetického cestování.
víte, kolik procent (pokud vůbec) předá agentura přímo komunitě slumu na podporu vzdělávání, zlepšení hygienických podmínek nebo jiné dobročinné účely? Toto je velmi důležitý bod, protože na základě něj můžete rozeznat, zda agentura bere návštěvu slumů jako čirou výdělečnou činnost nebo jí záleží i na zlepšení životů místních obyvatel.
Žádní bezdomovci
Nehledě na to, že si při prohlídce slumu s velkou pravděpodobností povzdechnete, jak se máte doma dobře, zkušenost vám může přinést i jiná pozitiva. Především nové informace z první ruky. Pokud se tam vyberete s fundovaným průvodcem, který ve slumu vyrůstal (nejčastější případ lokálních agentur), dozvíte se, že běžný život obyvatel se v něčem překvapivě podobá tomu našemu.
Mnozí domácí se totiž každé ráno vyberou do práce do města, v jehož okolí se ghetto nachází. Indický Mumbaj by například bez slumu Dharavi nepřežil. Většina zaměstnanců ve službách, pomocníků v domácnostech, řidičů a taxikářů v téměř 21 milionovém městě žije právě v Dharavi. To bylo obrovské překvapení i pro mě. Rodina, u které jsem v Mumbaji žila, měla všechny zaměstnance v domácnosti ze slumu. Slušní, upravení. Lidé z ghetta se nemusí nutně rovnat bezdomovcům. Ne v Indii.
Co můžete na přehlídkách slumů vidět?
Pokud se vyberete do slumu s agenturou, předem budete vědět přibližný itinerář. V mumbajském Dharavi navštívíte některé z dílen, které tam fungují (třídění plastů, zpracování kůže), projdete se rezidenční částí nebo nahlédnete na největší venkovní prádelnu na světě. Dharavi je místo, kde se vyrábějí kožené kabelky s exportem do Evropy, ale také prostor, kde se pere ložní prádlo veřejných nemocnic či některých hotelů.
V Manile se projdete rezidenční částí, podíváte se na výrobu uhlí, které se vyrábí z naplaveného dřeva. Manilské ghetto má ve srovnání s Dharavi drsnější podmínky a přísnější pravidla, připravte se na to.
V nairobské Kibere navštívíte obytné domy, přičemž průvodci vás pravděpodobně vezmou k sobě domů. Prohlédnete si, jak funguje místní škola, dílna na výrobu šperků z velbloudích nebo ovčích kostí.
Ve všech zmíněných případech platí dodržování pravidel agentury, tzn. zákaz focení ve vybraných oblastech nebo úplně, omezení finanční nebo hmotné podpory (hračky, lízátka, sešity). Průvodci doporučují darovat věci jen tam, kde to členové slumu skutečně potřebují. Tím se zajistí jejich nezávislost na turizmu. A nakonec obyčejný respekt. Domácí ho potřebují víc než se objevit na našich sociálních sítích bez kontextu.