Mnozí si naivně myslí, že taková práce je jen o cestování a užívání si života za hranicemi…,“ tvrdí Martin Lipinský, který svého času trávil téměř dvě stě dní v roce mimo domov. Ani pandemie jeho velkou vášeň nestopla a možná právě díky ní přemýšlí i nad zcela novým konceptem.
Cestování vás naučí jednu velmi důležitou věc – nestresovat
Přečtěte si příběh (ne)obyčejného kluka, jehož touha objevovat nepoznané a odhodlání neustále překračovat hranice vlastního komfortu, přivedli na nejzajímavější místa na Zemi.
„Důležité je, aby byl klient spokojen. No cestu k jeho spokojenosti mívá každý průvodce jinou. Ve zkratce, čím jsme různorodější, tím lépe,“ říká na margo dlouholetých zkušeností průvodce cestovatel Martin a zároveň pokračuje ve vyprávění neuvěřitelných zážitků, které mu díky této práci už nikdo nevezme. V rozhovoru se dozvíte i to:
- jak probíhá výběrový proces na průvodce v jedné z nejznámějších cestovních kanceláří,
- v jakých situacích musí nejčastěji improvizovat,
- s jakými typy turistů to nebývá vždy jednoduché,
- jaká vlastnost mu pomáhá s lehkostí zvládat i psychicky vypjaté situace,
- kolik času ročně tráví na cestách, a zda se to odráží i na jeho zdraví,
- kvůli čemuž bývá alkohol na takových výletech špatným pánem,
- jak dodnes vzpomíná na ním první dalekou cestu se skupinou neznámých lidí,
- zda se dá touto prací uživit,
- proč není tento typ práce pro každého.
Martine, projevovalo se u tebe nadšení pro dobrodružství už v dětství?
Upřímně, my jsme doma nikdy nebyli vášnivými turisty, nechodívali jsme na splavy, lézt na skály nebo něco podobného. V naší rodině se vyrazilo spíše na houby, ale ty mi v dětství příliš nechutnaly, plus s mými pozorovatelskými schopnostmi jsem vždy musel o nějaký zakopnout, abych ho vůbec našel. A garantuji vám, že ještě ten byl nejedlý. (smích). Navíc, v dětství jsem se věnoval zhruba deset let basketbalu, kde jsem se naběhal dostatečně, takže chození po kopcích mi ani nechybělo.
Můj první výlet tohoto typu jsem zorganizoval ještě jako student vysoké školy. Bylo to do Gruzie a Arménie. Šli jsme skupinka deseti lidí, kteří se navzájem neznali a dali se dohromady přes sociální sítě. Ale společně jsme vyrazili za dobrodružstvím. Přesouvali jsme se nízkonákladovkami, všichni měli pouze příruční zavazadla a pro celou skupinu byla zakoupena tři velká podpalubní zavazadla, kam putovaly stany, kemp.
Vybavení, nože či kosmetika. V rámci výletu jsme plánovali strávit dvě noci pod Kazbegem – jde o horu v Gruzii, kde byl podle legendy připoután Prometeus. Zajímavé je, že tato parta se ještě pravidelně setkává alespoň tři – čtyřikrát do roka, a to i přesto, že od té doby uplynulo devět let. Dokonce se tam postavily základy novému párku a už jen čekáme, kdy oznámí zásnuby. (úsměv)
Před létem si mnoho mladých lidí pohrává právě s myšlenkou vyzkoušet si práci průvodce nebo animátora. V těchto profesích je samozřejmě zásadní rozdíl – ale přece jen, komu bys doporučoval jedno, komu zase druhé? Dejme tomu, že člověk nemá žádné zkušenosti…
Já bych rozšířil kategorie průvodce, delegát a animátor. Animátora jsem nikdy nedělal, ale zažil jsem je v pár resortech, většinou se starali a vytvářeli atmosféru volnočasovými aktivitami pro velké i malé. Různé dětské koutky, malování a bavení s dětmi, aby si i rodiče odpočinuli. Vedle toho pořádaly přátelské volejbalové či basketbalové zápasy mezi hotelovými hosty.
Delegát je zástupce cestovní kanceláře v určité lokalitě/destinaci a v principu má na starosti, aby se lidé dopravili z letiště do hotelu a poskytl jim základní informace typu: kolik lidí zde žije, jak se jmenuje vesnička/město, kde bydlí, orientační body, kde jsou potraviny, jaké suvenýry si mají koupit, jestli je voda pitná, co se dá zažít v okolí – fakultativní možnosti a podobně. Delegát musí řešit zejména pojistné události a krizové situace: nedorazila zavazadla, úrazy, komunikace s pojišťovnami či zrušené lety.
Průvodce tam, kde pracuji já, je všechno. Je to delegát cestovní kanceláře a ať se stane cokoliv, musí být klientům nápomocný a vstřícný. Má již naučené a vyzkoušené různé krizové situace a umí je efektivně řešit z časového i finančního hlediska. Také má nadprůměrné znalosti regionu, ve kterém se pohybuje, dokáže již při výkladu spojovat paralelní historické události. Například, i když provázíte ve Vietnamu a říkáte, co se událo po druhé světové válce, umíte přemostit, co se dělo na Korejském poloostrově, Blízkém východě, ve východní Evropě či v britských koloniích.
Možná vám to na první pohled nedává smysl, ale pomáhá to lépe vidět širší kontext a přiblížit se k pochopení, proč se někdo choval tak či onak, ačkoli se na první pohled zdá, že se zachoval nesprávně. Dále ví, co je třeba v zemi ochutnat a čemu se vyhnout, je v jeho zájmu klienty vystříhat před problémy. Je to v principu neustálá paranoia, kvazi prevence, aby náhodou nenastala krizová situace, kterou bude třeba následně řešit. A poslední věc, samozřejmě když všechno ostatní klape, velmi podstatná, a sice – vytváření a napomáhání dobré atmosféře v kolektivu klientů.
Mnozí si naivně myslí, že taková práce je jen o cestování a užívání si života za hranicemi. Ale v první řadě jde o práci s lidmi, kteří bývají opravdu různí. O cestování je to teprve tehdy, když máte všechny ostatní povinnosti splněny, případně máte den/dva pauzu mezi turnusy. Vždy se dá samozřejmě dohodnout, že pokud máte naplánovanou například sedmitýdenní šňůru v Indii, že tam chcete jít o týden dříve nebo vrátit se domů o pár dní později. A pak zde jsou zájezdy, které jsou naprosto chuťovky a pořádají se zhruba jednou ročně. V rámci naší cestovní kanceláře je to Jižní pól, Severní Korea, Kilimandžáro, Cesta kolem světa, Kamčatka, Aljaška + Havaj, Saúdská Arábie.
Jedna věc je dostat se sem, druhá pak udržet se tam. Celý výběrový proces začíná na webu vyplnění dotazníku, nebyl požadavek mít v životopisu univerzitní vzdělání na prestižních školách. Hlavně jde o nějaké uchopení toho, že člověk chce cestovat, bude ho to bavit a ideální je, věnuje-li se i různým jiným aktivitám.
Já jsem například sportovně založený člověk, proto jsem raději za akčnější destinace typu Kavkaz, Nepál a Jižní Afrika. Ale mám kolegy historiky, ti si zase neumí vynachválit zájezdy na Blízkém Východě nebo Řecko s Tureckem. Další kolegové ovládají španělštinu, takže preferují zájezdy do Latinské Ameriky, milovníci galerií a umění jsou upřednostňováni v evropských destinacích. Jasně, každý by měl být schopen odprovázet cokoli, ale pokud máme na zájezdu Gruzií cestu kolem dvanácti kostelů, tak s kolegou Tomášem Kubušem navštívíte všechny z nich a ještě byste nějaký další kostel velmi ochotně přidali. Se mnou se navštíví polovina z nich a jdeme se raději podívat na vodopády, případně zajdeme na ochutnávku vína. Důležité je, aby byl klient spokojen. A cestu k jeho spokojenosti má každý průvodce jinou. Ve zkratce, čím jsme různorodější, tím lépe.
Dále následoval osobní pohovor a na základě pohovoru vybrali finalisty na závěrečné školení. Nevím, do jaké míry je to pravda, ale nábor, kde jsem se o místo ucházel já, vypadal tak, že ze sedmi set uchazečů nás nastoupilo osm. Momentálně máme asi čtyřicet aktivních průvodců.
Dostat se sem je ta lehčí část. Náročnější je udržet se v týmu, a to v principu z jediného důvodu. Zde jsme totiž placeni v závislosti na spokojenosti klientů. Platí jednoduchá úměra – čím nespokojenější klient, tím horší výplata.
Vždy jsi chtěl dělat průvodce? Neláká tě mít řekněme vlastní CK a organizovat výlety do vybraných destinací?
Já jsem si vedle doprovázení, které vás umí naplno uživit, našel ještě další aktivitky. Organizuji jednodenní a víkendové turistiky, chodíme i na ferraty či splavy. Všechny aktuální informace naleznete na sociální síti Toulky světem, kde lidi pravidelně informuji o cestovatelských novinkách. Nicméně, když byla korona v největším proudu, věnoval jsem se i natáčení videí a začal spolupracovat s realitními kancelářemi při tvorbě promomateriálů nemovitostí.
To už dělám jen výjimečně, protože den má jen čtyřiadvacet hodin. Pokud neprovázím, dělám full-time job při vízech v naší cestovní kanceláři. Momentálně si zahrávám is opačnou myšlenkou – jak přivést turisty na Slovensko. Každopádně, nikdy neříkej nikdy, já jsem otevřen všemu a uvidíme, co přinesou další měsíce a roky.
Naší velkou předností je kolektiv. Nádherné je, že i když se posekáme a vynadáme si, po deseti minutách, jakmile vychladneme, si to všichni dokážeme vydiskutovat. Co se výběru destinací týče samozřejmě, že někdy narazí „kosa na kámen“. Ale v tom případě přicházejí na řadu faktory pro a proti. Existuje nějaká hierarchie, služebně starší průvodci mají přednost. Já jsem si například odkroutil během prvních dvou let zájezd Vietnam & Kambodža dvanáctkrát. Další faktor je, že je-li někdo v Bangkoku, je levnější a jednodušší poslat do Dháky jeho, než jiného průvodce ze Schwechatu. Svou roli pochopitelně hrají i výsledky a zkušenosti daného průvodce. Pokud nikdy nebyl v Asii, jeho pozice v pořadníku o Nepál přirozeně klesne.
Vedle doprovodu máme i řadu marketingových povinností (dodávání, fotek, videí, blogů, textů,…), které když neplníme, projeví se to i na výběru destinací. Poslední faktor jsou určité výměnné dohody, vzpomínám si na jednu svoji, že dvakrát za sebou vezmu zájezd Transibiřská magistrála (pouze pro info asi 7000 km x 2 vlakem) výměnou za něco tutti frutti. Nakonec to byl zájezd Cesta kolem světa – Paříž – Dubaj – Kandi (Srí Lanka) – Maledivy – Singapur – Auckland – Francouzská Polynésie – Los Angeles. A na celé toto přerozdělování máme oddělení, aby to bylo spravedlivé. Ale myslím si, že to v principu funguje a hlavně všichni chápeme, že každý nemůže mít všechno a určitě ne hned.
Na to, že letos jsem už chtěl počet odprovázených dnů zkresávat, tak to paradoxně vypadá na můj rekordní rok. (smích) Za rok 2022 ke konci srpna by to mělo být cca 140 dní. Vnímám to tak, že honím deficit z koronových dob.
Musím přiznat, že už netoužím být dvě stě dní z roku mimo Slovensko. Ale v průměru jednou za cca 5 týdnů bych rád někam vypadl. Taková byla moje myšlenka, když jsem se dohodl na spolupráci i co se kancelářské roboty týče. Zdraví? Sem tam nějaký zažívací problém (hlavně Indie, ta věru dostane každého). Každopádně, musím si zaklepat, ale kromě kolena, které na jaře po úrazu stávkovalo 3 měsíce, vše ostatní ale funguje bez problémů.
Mimochodem, cestování vás naučí jednu velmi důležitou věc – nestresovat. Zjistíte, že za dva dny víte toho stihnout neskutečně mnoho, že některé informace fakt nepotřebujete vědět příliš dopředu. Například, dnes jsem přiletěl do Kapského města a ani po přistání jsem ještě neměl zarezervovaný hotel. Ale tak přišel jsem, bookol ho a jsem tady.
Vezměme si, že do nějaké země máš s klienty CK vycestovat poprvé. Z jakých kroků sestává tvá příprava, a co je v celém tom procesu nejnáročnější?
Podle toho, kam to bude. Asi úplně první věc je google maps a naťukám si špendlíky, co všechno je třeba vidět a zažít podle programu. Následně si začnu vyhledávat texty a články k daným lokalitám. Některé cestovatelské bedekry umí výrazně usnadnit práci, ty jsou hlavně praktické, pokud cestujete a jste offline, knihu (dokud ji neztratíte), můžete číst v principu leckdy a leckde.
Poslední etapa je konzultace se zkušeným průvodcem z dané destinace, ale tam už jde převážně o logistiku a časový harmonogram každého dne. U nás postupně vznikají tvz. Minutové itineráře, v principu by to měly být návody, jak doprovázet ten či oný den, na co si dát pozor a podobně. Je to takový „tahák“ pro průvodce.
Obě odpovědi mohou vypálit různě. Pokud bloudíte po destinaci a tvrdíte, jak dobře to tady znáte, klienti vám to nesežerou. Tady asi nastal problém či chyba v přípravě. Skoro vždy lze jít večer podívat, co budete doprovázet ráno, případně použijete Street view.
Ale pokud máte namířeno do Francouzské Polynésie, můžete beze studu říci, že tam si to budete užívat asi ještě víc než klienti. Klienti mají rádi, když jim průvodce řekne, pokud něco dosud neviděl ani on a duplem, pokud je to ještě i pravda, i přesto že tam byl už osmkrát. Exkluzivní destinaci, kam se často nechodí, čili tam se průvodci nechodí zaučovat, provázejí ti zkušenější a takovou destinaci dostávají i za odměnu.
Do jaké míry jsi nucen během zájezdu improvizovat? Dejme tomu, že se tě turisté ptají na místní gastro specialitu a chtějí, abys jim něco doporučil, přestože nemáš šajnu.
Co se doporučování jídel týče, to až takový problém není. I v restauracích je dobré zeptat se číšníků, co by nám doporučili oni. Skutečná improvizace nastává, pokud je nějaká atrakce nečekaně zavřená a začíná kombinatorika, jak to stihnout v jiný den, případně čím ji nahradit. Improvizace dále nastává při řešení pojistných událostí a je třeba problém vyřešit způsobem, aby netrpěla skupina. A pak jsou zde delikatesy typu sesuvy půdy, zemětřesení, záplavy nebo tak „příjemný“ lidský faktor v Indii. (úsměv)
Kuriózní výčitka… hm kde začít…, že proč jsou v moři vlny. Nebo, proč si nechci vypít s klienty. Alkohol je tak ošemetná věc. Na jedné straně fajn, klienti si to chtějí užít, vždyť jsou na dovolené, ale pokud se něco přihodí a průvodce nebude ve stavu řešit situaci, turisté si velmi rychle vzpomenou, že s nimi přece popíjel.
Zajímalo by mě, jestli si můžeš, vzhledem ke tvé profesi, dovolit emoce, jako jsou strach, vztek či cítit bezmocnost. Přece jen, v jistém momentě na tebe spoléhá spousta lidí.
Vždy se snažím působit vyrovnaně. Já mám asi ještě ze střední školy jednu zvláštní schopnost, že když se nejvíc věcí kazí a všichni jsou vážní, mně to přijde neskutečně vtipné. Nyní v Namibii klientům nedoletěla zavazadla, nestíhal se program, museli jsme řídit i v noci, což se v Namibii kvůli zvěři a (ne)kvalitě cest nedoporučuje. Hádejte, jestli jsme tehdy dostali i defekt. (smích)
Ale jednoznačně jsem v některých situacích rozzlobený nebo podrážděný, tehdy jsem většinou jen hladový. (smích) Nebo ještě taková emoce, když už je člověk tak otrávený z destinace, už je mu dlouho, se skupinou si lidsky příliš nesedl a postupně se těší domů. Nejčastěji bývám při doprovázení unavený. I tento rozhovor děláme během mé jednodenní pauzy mezi zájezdy a ještě jsem neopustil postel, a to je 12:45.
Je to hlavně o lidech. Náročný klient se může nalézt i ve větší, ale iv menší skupince. V té větší ho skupina převálcuje, v malé může zase pokazit dovolenou všem. Tehdy musí průvodce zakročit.
Klienty CK, se kterou spolupracuješ, jsou majetnější lidé. Jsou vůbec ochotni poslouchat mladého kluka?
Drtivá většina klientů jsou chováním zcela normální lidé a přijeli si dovolenou užít. Bohužel ti se nevryjí do paměti tak, jako ti protivnější. Ale každopádně já jsem dostatečně neškodný tip, pokud si chce někdo udělat program individuálně, umíme se dohodnout. Nemám problém, že buď tehdy a tehdy, tam a tam, protože pak odjíždíme na letiště. Ale obecně ti lidé chtějí o dané zemi něco vědět, chtějí hodně vidět v relativně krátké době a poznávají ji i přes průvodce, jeho specifického výkladu.
Musíš stejně neustále podstupovat všechny ty přípravné procedury před vycestováním, typu očkování, přestože do země cestuješ opakovaně?
S očkováními nemám problém, momentálně jsem zavakcinován vůči hepatitidě AB, Tyfus, žlutá zimnice, mám přeočkovanou tetanovku se záškrtem a mám tři dávky Pfizeru. Já nevěřím na pohádky o nanočipech ve vakcínách ao tom, jak nás to všechny zabije (obzvláště, když máme všichni chytré telefony, ze kterých lze vyčíst prakticky komplet naše chování, kde a co nakupujeme online, s kým se setkáváme, kudy se pohybujeme, atd.).
Kterou zemi jsi navštívil nejvíc? A naopak, která zůstává tvým nesplněným snem?
Nejvíce navštívená země, pokud nepočítám sousední státy, je asi Vietnam. A nesplněné sny? Já jsem si už asi většinu cestovatelských snů splnil – což si asi může říct málo lidí. Všechno další je bonus.
Více než o země mi jde o zážitky, chtěl bych jet na nafukovací loďce po některém z veletoků například v Mongolsku, chtěl bych přejít od Pacifiku k Atlantiku, naučit se pořádně surfovat na Kanárských ostrovech, patápat se s rájemi v Indonésii, vylézt na nějaký mýtický kopec na Kavkaze. To jsou některé z mých snů.
Ale rozhodně bych neopovrhl Latinskou Amerikou, například Guatemalou či Peru. O Ohňové zemi kolují jen samá pozitiva, nad výstupem na Kilimandžáro bych asi také dlouho neváhal. Už nějaký ten pátek mě lákají i treky kolem himálajských štítů do basecampů. Stále je co objevovat. Paradoxně Indie je země, kterou jsem na svém cestovatelském seznamu nikdy neměl, navštívil jsem ji dvakrát a stačilo. Možná dám ještě někdy šanci indickým horám, ale… hory mají i jinde.
Momentálně se nacházíš v Africe. O jaký typ zájezdu se jedná?
Teď jsem přijel z Namibie do Kapského města. Namibie byl řídící zájezd. Přibližně 5500km za 14 dní. Zní to hrozně, ale ta země si vás získá. Scenérie země se mění každých sto kilometrů, každou chvíli vidíte nějakou zvěř – antilopy, oryxy, žirafy, zebry.
Je tvoje práce nebezpečná? Co na ni říká tvé nejbližší okolí/rodina?
Ze začátku se rodina a příbuzní dívali na mě zvláštní, ale momentálně to máme nastaveno tak, že zhruba jednou týdně podám hlášení, že jsem v pořádku. Míru nebezpečí v každé zemi si umíte nastavit sami svým chováním. V Johannesburgu se nedoporučuje nikam chodit po setmění. Ano, můžete to nerespektovat, ale pokud se ještě opijete a půjdete se tam toulat pěšky, jde o váš hazard.
Které lokality by si doporučil Slovákům, které v sobě spojují adrenalin, nevšední zážitek, jsou co do vzdálenosti relativně dostupné a nezatíží rodinný rozpočet?
- Slovinsko je úžasná země. Tam je na malém prostoru to, co zbožňuji. Turistika, kopce, nádherné scenérie, vodopády, jeskyně, serpentiny a adrenalinové zážitky.
- Portugalské a španělské destinace již také nejsou cenově nedostupné. Například Malorka či Ibiza jedno je ráj cyklistů, druhé party živlů. Portugalská města Porto nebo Lisabon si vás určitě získají. Plus jsou vstupní branou do exotiky, jako jsou Azorské ostrovy či Madeira.
- V poslední době poslouchám spoustu pozitivních ohlasů na sever Polska. Vím, je to netradiční destinace, ale stojí za zvážení.
- Turecká lira neustále padá, čili do Turecka nejen za odpočinkem a poznáváním, ale ideálně is poloprázdným kufrem. Turecko vyzkoušejte také jako zimní lyžovačkovou destinaci. Lyžařské středisko Ercİyes je třítisícová vyhaslá sopka. Z cen a kvality služeb budete překvapeni.
Není pochyb, že v rámci přijímacího procesu si musel absolvovat školení či kurz. Co všechno se zde příští průvodce naučí?
Člověk se nejvíc naučí, až když všechny ty situace zažije sám na vlastní kůži. Mohou ti cokoli opakovat a přízvukovat do němoty, ale dokud nezažiješ, nepochopíš. Není nad empirickou zkušenost.
Zajímá mě, jestli existuje okruh situací, které musíš zvládnout sám, a kdy nastává ten moment, lépe řečeno, co se musí stát, že je třeba nutně kontaktovat tvého nadřízeného?
Jedna věc je oznámit, že se něco událo co je třeba pravidelně, druhá věc žádat o pomoc nebo o radu. Je zbytečné obrátit se na kolegy s otázkou, ze kterého nástupiště mi odjíždí vlak v Indii, druhá, mnohem vážnější věc je, že mi bankomat spolkl kartu a potřebuji okamžitě převést peníze na druhý účet, protože musíte uhradit depozit za auto v půjčovně. Třeba filtrovat, s čím si umíš poradit sám, s čím ne.
Tvým nadřízeným je přímo majitel CK nebo máte vy průvodci, protože je vás tak mnoho, i šéfa průvodců?
Máme management – marketing, finance, velení, HR a také destinační manažery, dále se dělíme na back office a front office. Průvodce na zajadě komunikuje se svým DM.
Stává se často, že klienti přecení své síly a přihlásí se na výpravy, na které nejsou dostatečně připraveni?
Ne často, ale stává se to. Bohužel s tím nelze nic udělat. Na jedné straně chceme zájezd prodat, ale pokud sám klient tvrdí, že toto zvládne a realita ukáže opak, vůči tomu nelze nijak odporovat. Klienti, kteří přecení své síly, k zájezdům jednoduše patří.
Existuje vůbec návod, jak by člověk mohl předem otestovat svoji sílu, ať ví, kde jsou jeho fyzické a psychické limity?
- Vyzkoušejte něco, co máte v okolí, a už budete mít referenční rámec. Kdo nezvládl výstup na Rysy, bude na Kazbegu plakat.
- Kdo nevyšlape na Bílý kříž na kole bez sesednutí, ať nejede na cyklozájezd do Dolomit.
- Kdo neumí udělat dvakrát shyb, nemá nárok na ferratu obtížnosti „D“. Na takové trase nemá co hledat.
- Nepovažujte to za šikanu, ale trošku poznejte vlastní tělo a limity, všem to prospěje.
A na závěr, jaké tě čeká léto? Kam se nejblíže chystáš?
Teď se jdu toulat po Jihoafrické republice a v srpnu chci být doma. Pokud se podaří, oběhat i nějaké festivaly.